Toto nádherné sobotní dopolene jsme křtili mého synovce Kájika.Vše bylo nádherné, děťátko krásně spinkalo, dřevěný kostelíček měl krásnou atmosféru. Nejvíce se na tuto událost těšila Majdalenka, která pravidelně do kostela s babičkou a dědečkem chodí a na křtiny byla zvědavá. Jen bráška její nadšení moc nesdílel a v kostele nám připravil perné chvilky, neboť sedět vzorně a tiše, se mu zdá málo zábavné, takže různě povykoval, kopal do dřevěné lavice a pokřikoval na všechny příbuzné, které zahlédl. Já, jako kmotr jsem seděla s rodiči a miminkem, Ondra vše dokumentoval na kameru a babička si s milým Kryštůfkem nedokázala poradit. Nakonec ji utekl a pobíhal po kostele. Naštěstí se obřad chýlil ke konci a nic horšího už Kikeš provést nestihl.
V poledne nás čekal slavnostní oběd a pak malá rodinná oslava.
První fotka je neautorská, fotil Ondra. Na druhé fotce je místo, které mám hrozně ráda. Jmenuje se Kožušanka, trávila jsem zde dětství u babičky a dědečka a teď tam jezdíváme k mým rodičům.
Žádné komentáře:
Okomentovat